Výsledky vyhledávání pro dotaz jídla

Výsledky vyhledávání v sekci: Bezmasá jídla

Lilek plněný žampióny a rýží

 Suroviny: 1 lilek, menší hrnek vařené rýže (množství podle velikosti lilku), několik žampionů, cibule, 1 vejce, máslo, olej, sůl/vegeta, kousek tvrdého sýra, špetka bílého pepře nebo saturejkyPřípava: Lilek umýt a odloupnout stopku. Rozkrojit a vydlabat, aby u slupky zůstalo cca 1 cm dužiny, ne o moc více ani méně (vyrobit takovou loďku). Nejlépe se povede tak, že se kraj objede nožem a vydlabe se lžičkou. Kostičky cibule zpěnit na tuku, přidat kostičky žampionů, podusit. Po chvíli přidat na kostičky nakrájenou vydlabanou dužinu lilku, osolit a podusit, dokud není lilek sklovitý. Směs stáhnout z ohně, vmíchat rýži, dosolit, okořenit. Vmíchat rozšlehané vejce a část strouhaného sýra. Hmota by měla být hustší. (Pokud je lilek malý, stačí půl vejce). Hmotu navršit do lilkových lodiček, dát do pekáčku, posypat zbytkem sýra. Péci odkryté při střední teplotě, podlité trochou vody a lžičkou oleje. Hotové je, když je sýr zlatavý a lodičky jakoby povolí tvar (znamená to, že dužina u slupky je měkká).Doporučuji nevynechat rýži, pokud se rýže vynechá nebo nahradí větším množstvím žampionů, chuť jídla přestane být tak lahodně jemná a vyvážená. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Maso

Jak upravit jednoduše kuřecí maso?

V dnešní době nemá mnoho lidí čas vařit klasická pracná jídla. Například recepty na hovězí maso jsou často výborné, ale vyžadující dlouhou dobu vaření a často i trochu toho kulinářského umění. S kuřecím masem ale vykouzlíte divy již během pár minut. Vyzkoušejte například následující recept na kuřecí směs se smetanou.Recept na kuřecí směs se smetanouPotřebujete: 500 g kuřecích prsou, 100 g pórku, 250 g hub, 50 ml sójové omáčky, 200 ml smetany na šlehání, 4 lžíce hořčice, pepř a sůlPostup přípravy:Maso očistěte a nakrájejte na nudličky. Maso opepřete a osolte a zalijte sójovou omáčkou. Na pánvi rozehřejte trochu oleje a maso na něm zprudka orestujte. Poté přidejte žampióny a nakrájený pórek. Vše přiklopte pokličkou a krátce poduste. Poté přidejte hořčici a vše zalijte smetanou. Společně vše vařte asi 5 minut. Pokud budu omáčka příliš řídká, stačí lehce zaprášit moukou.Podávat můžete tuto rychlou specialitu s rýží nebo s bramborem. Velmi zajímavou alternativou je také nakoupit klasické čínské nudle, uvařit je a na pánvi vedle je mírně opéct.Během okamžiku můžete z kuřecího masa připravit také výtečné saláty, plněné tortilly, kuřecí rizoto a další pochoutky. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavosti

Korejská kuchyně

Korejská kuchyně byla po staletí ovlivňována kuchyní čínskou ajaponskou. Oproti čínské kuchyni není korejská tak bohatá, ale jídla jsoumnohem více kořeněná pálivými papričkami chilli, pepřem a dalším kořením.Je dávným zvykem podávat ke každému jídlu vařenou rýži a kysanoupikantní zeleninu (kim či), která se připravuje mnoha způsoby a z různýchpřísad, především z čínského zelí. V létě je fermentace zeleniny ukončenaněkdy již za několik málo dní. Jindy se kameninová nádoba s ingrediencemizakope několik stop do země na dobu asi 6 měsíců. Některé druhy kim čimají příjemnou sladkokyselou chuť, jiné jsou příliš ostré, pro nezvyklécizince těžko poživatelné. Tak jako v Číně a v Japonsku je také v korejské kuchyni sójová omáčka,popř. sójová pasta, sezamová semena, cibule a česnek nepostradatelným doplňkem.Korejští kuchaři říkají, že bez zeleniny není žádné jídlo kompletní.Zvláště oblíbené je čínské zelí, paprika, okurky a dlouhé ředkve. Nastole nesmí nikdy chybět polévka. Specialitou je polévka z naklíčených sójovýchbobů nebo studené polévky z masa, zeleniny a rýžových nudlí. K přípravěnárodních jídel užívají Korejci zvláštní kamínka na dřevěné uhlí.Stolování je jednoduché. Jídla se podávají v malých miskách a soustase uchopí tenkými tyčinkami z různého materiálu. Proto vše musí býtnakrájeno na malé kousky. Jako v Japonsku i v Koreji se někdy připravujípokrmy na stole ve zvláštním hrnci na způsob fondy. Všechna jídla seobvykle přinesou na stůl najednou. Sójová omáčka se někdy míchá soctem, česnekem a paprikou.Hovězí maso se připravuje např. na způsob kebábu(sen džuk) opékáním,nabodnuté na špejlích střídavě s cibulí a paprikou. Předem se marinuje vsójové omáčce, sezamovém oleji, česneku a cukru. Hovězí žebírka (bulgalbi)se marinují v sójové omáčce, česneku, saké, v drcených sezamovýchsemenech, v cukru, pepři a cibuli. Hovězí dušené na pepři, papričkách asójové omáčce se nazývá džuk-ke-kžang-kuk. Japonského původu, ale dnesvelmi rozšířená úprava míchaného masa se zeleninou je džun kol. Připravujese na stole na způsob fondy.Velmi populární jsou býčí varlata, která se považují za mocnéafrodisiakum. Játra se obvykle smaží v těstíčku z rýžového škrobu.Vepřové se nejčastěji upravuje se špenátem (sikumše kuk) nebojako žebírko s omáčkou ze sezamových semen (kulbi džim). Kuře se upravujenapř. smažené (pokkum) nebo s rýží a houbami, popř. v páře se zeleninou(dak džim). Královských jídlem se nazývá specialita připravovaná vespeciálním hrnci s vařičem na způsob fondy z ryb, zeleniny, hub, koření akrevet.Na co je třeba si dát pozorNa korejském poloostrově jsou rozšířeny některé parazitózy přenosnéna člověka při požití nedostatečně tepelně upravených ryb, popř. korýšů.Tak např. krabi se často požívají tradičně za syrova ponořené do sójovéomáčky (ke džang). Jindy se přidává šťáva získaná lisováním rakůdo pokrmů. Je považována dokonce za tradiční lidový lék proti spalničkám.Syrové maso krabů nebo šťáva z masa raků obsahují vývojová stádia(cerkárie) plicní motolice (Paragonimus westermanni), které vyvolávajíu člověka nebezpečné onemocnění plic (paragonimóza). Proto je třeba vystříhatse požívání syrových nebo polosyrových korýšů.Některé ryby obsahují metacerkárie motolice zvané Metagonimusyokogawai a při jejich požití v syrovém nebo polosyrovém stavu může dojítk nákaze člověka zvané metagonimóza, provázené průjmy. Některésladkovodní ryby obsahují metacerkárie motolice Clonorchis sinensis. Přinedostatečné tepelné úpravě se člověk nakazí klonorchiózou, která seprojevuje postižením žlučových cest, žloutenkou a později jaterní cirhózou.Při požití některých druhů ryb z brakických vod v polosyrovém stavuobsahujících metacerkárie motolice Heterophyes heterophyes vznikne střevníonemocnění zvané heterofyóza. Také nedostatečně tepelně upravené masovepřové i hovězí může obsahovat boubele, z nichž se vyvinou tasemnicedlouhočlenné, popř. tasemnice bezbranné.Moučníky, bezmasá jídla, nápojeKorejská kuchyně oproti japonské a čínské je poněkud bohatší narecepty různých moučníků. Připravují se obvykle z bobů, rýže, ořechůa jsou slazeny medem místo cukrem. Často však stolování končí ovocem. Oblíbenéje např. kaki.Rozšířená jsou bezmasá jídla, např. zeleninové krokety (ča sot džum)z brambor, mrkve, cibule, česneku, vajec, sójové omáčky, mouky, octa acukru, popř. smažené zelené papriky nebo fazolové lusky v různých úpravách.Vegetabilní dieta se udržuje v buddhistických chrámech.Také v Koreji se pije rýžové víno podobné saké a destilátpodobný vodce zvaný soju, který se vyrábí hlavně z brambor a obilovin. Věhlasný ženšen se užívá k výrobě vín, silných lihovin i k přípravěodvaru. Tyto výrobky se považují však spíše za lék proti řadě nemocí ataké jako afrodisiaka. Pití čaje není v Koreji v takové oblibě jako v Číněa v Japonsku, nicméně je značně rozšířeno. Pod japonským vlivem se setkávámes čajovými ceremoniemi. Mnoho Korejců dává přednost odvaru z ženšenu a zpraženého ječmene. Hlavním nápojem širokých vrstev obyvatelstva je všakhorká voda, která se vaří v kotlích na rýži, takže obsahuje ojedinělázrnka rýže (tzv. rýžový čaj).

Pokračovat na článek


Slavnostní menu

Každá společenská událost přináší kromě jiného i potřebu zajistit pro hosty dostatek jídla. Pokud chcete být opravdu dobrý hostitelem, je třeba, abyste si při sestavování jídelníčku dali dobrý pozor a zakomponovali do něj všechny potřebné náležitosti. My se vám nyní budeme snažit popsat několik receptů na jednotlivé chody, protože při oslavě je několik chodů běžnou součástí. Jak uvidíte, slavnostní menu nemusí být vůbec složité a exotické.Tradicí je v dnešní době pořádání slavnosti v restauraci, ne každý si to však může dovolit, případně ne každý preferuje takový neosobní způsob oslavy a raději hostinu uspořádá u sebe doma. A právě to je často kamenem úrazu, protože ne každý ví, jak slavnostní menu připravit. Jak by tedy mělo vypadat dobré menu? Při sestavování každého slavnostního menu platí, že méně je někdy více. Zvolit byste si proto měli lehké, nenáročné jídla a neměli byste experimentovat s ničím exotickým. Vsadit třeba raději na pochoutky běžného dne, jako na jídla, které by mohly vyvolat trávicí problémy. Vyloučit byste měli z menu těžká jídla, které se do takového menu vůbec nehodí.Jako předkrm bychom vám mohli doporučit plněnou rajče se sýrem, tuňákem a paprikou-Na jejich přípravu budeme potřebovat 4 rajčata, 20 oliv, 120 g červené papriky, 200 g tuňáka se šťávou, 100 g roztíratelného sýra, olivový olej, sůl a pistácie. Rajčata spaříme, aby šli lehce oloupat. Vybereme z nich střídku. Na menší kousky nakrájíme olivy, papriku a smíchejte v misce s tuňákem a sýrem. Osolíme a takto připravenou směsí naplníme rajčata. Polijeme olejem, posypeme očištěnými pistáciemi a podáváme.Jako polévka se již tradičně hodí klasická slepičí polévka, kterou však můžete ozvláštnit.-Budeme na ni potřebovat celou slepici, mrkev, cibuli, celer, sušené houby a fazole. Slepici, celou cibuli, fazole a sušené houby dáme do hrnce a spolu vaříme několik hodin. Uvařené maso obereme, zeleninu nakrájíme a můžeme podávat. Houby a fazole dají slepičí polévce opravdu výjimečnou příchuť.Hlavní chod by měl za každých okolností obsahovat dva druhy masa.Doporučuje se přírodní vepřový řízek, který nezatíží žaludek, a to v kombinaci s plněným smaženým masem, tradičně se podává Gordon blue. Oba druhy masa by měli mít tedy také jinou tepelnou úpravu.-Na přírodní maso si připravíme 500 g vepřové kýty, které nakrájíme na plátky, osolíme a opepříme. Obalíme ho v hladké mouce a vložíme na olej. Opékáme, dokud není úplně měkké. Podlijeme vodou a dusíme. Na Gordon blue budeme potřebovat 600 g kuřecích prsou, 200 g šunky, 200 g eidamu a přísady na obalování. Prsa nařízneme na řízky a naklepeme. Na řízek uložíme šunku, sýr a složíme jako kapsu. Obalíme v trojobalu smažíme. I při příloze je vhodné variovat, doporučuje se zkombinovat dva zcela různé druhy přílohy, jako například rýži a hranolky či opékané brambory.Po dojedení hlavního chodu by měla následovat krátká přestávka a po ní dezert-Třeba jít s dobou a proto těžké, mastné, několikavrstvé zákusky jsou již minulostí. Svým hostům byste měli nabídnout něco lehčí, zdravější či originálnější. V případě, že hostinu děláte v létě, nic nezkazíte, pokud naservírujete pěkně upravenou zmrzlinu případně ovocný pohár.-Vhodný je také lehký tvarohový koláč s ovocem. Připravíte ho z polohrubé mouky, másla, moučkového cukru, libovolného ovoce, tvarohu, citrónu a smetany. Mouku, máslo, moučkový cukr a vejce smícháme. Dobře uhnětena těstem vysteleme plech a necháme vychladnout v lednici. Ovoce nakrájíme na kostky. Vejce s cukrem vyšleháme do pěny přimícháme tvaroh, vanilkový cukr, citronovou kůru, smetanu a mouku. Vymixujeme a nalijeme na těsto na plechu. Nádivku posypeme pokrájeným ovocem a zapečeme v troubě.Pokud nevíte, zda budou mezi pozvanými hosty vegetariáni, měli byste jim také připravit zvlášť menu, stačit bude alternativní hlavní chod, který můžete vyřešit například salátovým talířem s nastrouhaným sýrem, dresinkem a opraženými kousky bagety. A poslední rada na závěr. Pokud připravujete jakékoli slavnostní menu, vyvarujte se pokrmům s výrazným zápachem. Nevhodné jsou česnekové či příliš cibulové jídla, kde hrozí zápach z úst. Pozor také na jídla, které by mohly nafukovat, ve společnosti to určitě není nic příjemného.

Pokračovat na článek


Jak se pozná kvalita restaurace?

Restaurace by měla mít příjemnou atmosféruRestaurace je místem, kde člověk může vypnout, uvolnit se, zapomenout na své starosti a povinnosti, a kde si jen užívá příjemné atmosféry, dobrého jídla a s radostí se nechá obsluhovat. Jak se ale pozná skutečná kvalita restaurace?Restaurace nemusí být nutně luxusní, kvalita se může najít i v prostém podniku. Skutečná kvalita totiž záleží hlavně na tom, jaká je v dané restauraci atmosféra. Restaurace slouží, jak jsme si řekli, hlavně na to, aby se v ní člověk uvolnil a pustil z hlavy všechno, co ho trápí. Musíme se tam prostě cítit dobře. Atmosféru restaurace vytváří z jedné poloviny její umístnění, vnitřní zařízení a zvolený design místa, z druhé poloviny pak zaměstnaný personál.Na nikoho neudělá dobrý dojem, když kolem sebevíc luxusní restaurace neustále jezdí plno aut, když jako návštěvníci musíme sedět na nepohodlných židlích, poslouchat hlasité rádio s plno vlezlými reklamami nebo trpět nepříjemné číšníky a servírky.Kvalita znamená, aby restaurace zajistila co nejpříjemnější pobyt zákazníka. Své udělá klidné místo, v létě možnost sedět venku uprostřed zeleně a obsluha, která je dostatečně rychlá, přitom příjemná, nevtíravá a elegantní. Luxusní restaurace si navíc mohou dovolit např. živou hudbu nebo  člověka, který Vás při příchodu uvítá, usadí na místo a když odcházíte, popřeje Vám hezký den.Kvalita ukrytá v detailech – např. v zahřátých talíříchKvalita restaurace také pochopitelně záleží na kvalitě podávaných jídel. Nejde přitom jen o to, z jakých surovin jsou pokrmy připravovány, jaké je kulinářské umění šéfkuchaře nebo jak luxusní je úprava a vzhled hotového jídla. Kvalita totiž spočívá i v tom, jaké restaurace používá nádobí nebo zda jsou např. talíře teplé, aby Vám jídlo brzy nevychladlo.Kvalita restaurace zkrátka spočívá v mnoha věcech, i v řadě detailů, a na to, abyste se v ní cítili dobře, nemusí být nutně označována jako luxusní. Stačí příjemné prostředí a milý personál

Pokračovat na článek


Thajská kuchyně

Pasta z arašídů thúa bon.Smažení mravenci, žáby či kobylky…Rybí omáčka s chilli náam plaa phrík.Náam phrík sii raachaa – velmi ostrá omáčka oranžové barvy.Thajská kuchyně není v žádném případě jednotná. Stejně jako v jiných zemích, i zde se liší kraj od kraje. Rozdíly najdete v přípravě rýže, používání kari či zázvoru, salátů i chilli. Místní zvyky - zvláštnosti…Zatímco u nás svolává hospodyňka či hostitelka strávníky ke stolu slovy: „Oběd!“ nebo „pojďte, je nandáno“, či „na stole“, v Thajsku se svolává ke stolu slovy: „je čas jíst rýži“ nebo „je čas na rýži“.V Thajsku není zvykem dostávat na stůl talíř s „přednastavenou“ porcí určenou jen Vám, jako je to ve zvyku u nás, ale: v Thajsku dostanete před sebe pouze talíř s rýží, ostatní omáčky a přílohy jsou soustřeďovány do středu stolu a obsluhujete se dle své libosti a chuti ve vámi žádaném množství.Jídla se také nepodávají v chodech, ale jsou doneseny všechny zároveň a je jen na vás, po čem se vrhnete jako první.Thajci používají při stolování pouze hůlky, popřípadě pak lžíci a vidličku – stejně jako Filipínci. Lžíce se drží v pravé ruce, vidlička v levé a slouží k přihrnování potravy na lžíci. Pokud si vidličku omylem strčíte do úst, uděláte slušné faux pas. Pravá ruka jinak slouží k omývání určitých partií těla, a proto je považována za nečistou. Proto se v ní smí držet jen lžíce.Nůž se nepoužívá ze dvou důvodů – je symbolem agrese a není potřeba, jelikož pokrmy jsou servírované již ve stavu, kde nůž nevyužijete.Na tuze oblíbenou lepkavou rýži nepotřebujete ani vidličku, ani lžíci ani hůlky. Postačí vám prsty pravé ruky – a to ve vší počestnosti a vychovanosti.Sůl nahrazují rybí omáčkou, nehledejte tedy slánku, nedohledáte se jí….Slušně vychovaní stolovníci objednají vždy o porci více, než je přísedících u stolu…Thajci většinou nejedí doma, všude je dosti stánků a restaurací kam lze přeci zajíti a najísti se bez zbytečného špinění nádobí, práce….a hlavně jde o společenskou událost.Tak to nemá chybu…Existují také agentury, které pošlou přímo k vám domů, do kuchyně pravého thajského kuchaře, který si sebou přiveze vše potřebné a připraví vám thajský pokrm dle vašeho přání. Součástí je i úklid kuchyně po vaření. Pokud se budete chtít také sami něco přiučit, můžete pokrm připravovat společně :-).

Pokračovat na článek


Evropská a světová kuchyně - Island

Mé první setkání s islandskou kuchyní nebylo zrovna z těch nejchutnějších. Jednalo se sice o mnohdy opěvovanou specialitu, ale dozajista pocházela z těch pro mě méně lákavých pokrmů. Kdyby mi byl prozrazen původ páchnoucího masa a jeho příprava, dozajista bych odolala a zvolila jinou specialitu. O jakou dobrůtku se jednalo, se dozvíte níže*. Možná mnohé udiví, že právě Islanďané se dožívají téměř nejvyššího věku v Evropě . Kdo dočte až do konce, má šanci poznat top 5 jídel, kterým by se měl 100% vyhnout, neholduje-li vařeným žlázám, hlavám a podobně.…Islandský chov – lov a zemědělství…Dlouhé a chladné, někdy až mrazivé polární noci, časem vystřídají dlouhé polární letní dny. Zároveň i velké množství skleníků a geotermálních pramenů, to vše je Island. Právě počasí místním zemědělcům komplikuje život a neumožňuje jim dosahovat výsledků, které by chtěli. Daří se tak pouze bramborám a zelí. Díky geotermálním pramenům, které zajišťují teplo také pro již zmíněné skleníky, se zde však můžete setkat i s pěstováním banánů a dalšího exotického ovoce a netypických druhů zeleniny. Chovatelé se pak nejvíce orientují na chov koní a ovcí, rybáři pak loví, co se dá :-). …Islandská kuchyně…Mezi níže uvedenými „delikatesami“ objevíte dozajista i takové, které nikdy neochutnáte. Rozhodnete-li se pro nějakou osvědčenou klasiku, která vám nerozbouří žaludek, nemusíte se bát, že ji neseženete. I na Islandu zakoupíte běžně na ulici nebo i v restauraci pizzu, těstoviny či hamburgery – s hovězím, vepřovým a drůbežím masem. Stejně tak jednoduše seženete i restaurace, kde vás nebudou děsit níže uvedené speciality. Připravte se však na to, že budete muset sáhnout hlouběji do kapsy. ryby a mořské plody – nejrozšířenější je losos a treskaskopové maso – díky volnému chovu v přírodě se jedná o obzvláště výborné masojehněčí maso – taktéž pochází z volného chovu v přírodě. Nejčastější přílohou jsou hranolkyovčí sýry, mléčné výrobky Hangikjöt – uzené jehněčí, které je stále oblíbenějšíThorramatur – festival jídla (pojmenovaný po pokrmu), kde máte možnost ochutnat delikatesy pojídané Vikingy ve středověkuSkyr – sladký tvaroh s lesním ovocem (mléčný výrobek podobný hustému kysanému jogurtu) – opravdu stojí za ochutnání, je chloubou islandského kulinářského umění!Randalin – koláč s borůvkovým džememskořicové cukroví – taktéž velmi oblíbenéklasickou islandskou snídaní je pak chléb anebo cereálie s ovocem…Děsivé speciality pro silné žaludky…Slátur – zvířecí vnitřnosti, krev, končetiny, žlázy. Nejčastěji se jedná o všemožnou směs vnitřností, které jsou svázány do ovčích žaludků a poté uvařeny. Nejoblíbenější jsou dvě nejznámější formy SláturuDo žaludku (bránice) zašitý blódmor – puding v ovčí krvi…Lifrapylsa – puding v ovčích játrech – zašitý do žaludku či brániceHrútspungar – varlata berana připravovaná v syrovátce, slisovaná do koláče*Hákarl – fermentovaný žralok (kousky syrového žraločího masa se zahrabou pod zem, dokud neshnijí – stačí k tomu několik měsíců, poté se prodávají v uzavřených skleničkách – protože zápach této „delikatesy“ je doslova nevydýchatelný). Takovouto pochoutku pak lze zakousnout domácím, na plátech pečeným „chlebem – plackou“ a zapít místní pálenkou. Všechny tři delikatesy doporučuji vynechat . Hákarl je možné připravit i z jiných druhů ryb, které nemusíte zahrabat pod zem, ale třeba jen na několik desítek či stovek dnů pověsit do suchaUzený losos či treska – ani ryby nebyly uchráněny klasické přípravy. Abyste dodrželi správný postup uzení, musíte si rybu vyudit sami a to na sušeném ovčím trusu. Chuť ryb je potom taková, jako prý žádná jináSvid – uvařená skopová hlava vč. očí – na tzv. „obíračku“. Mozek však prý neobsahuje :-)…Copak se tu asi pije?…Stejně jako ve většině Evropy vítězí pivo a vodka. Pivo, ale i ostatní alkohol, je zde však neuvěřitelně drahý a například za klasický oblíbený půllitr piva můžete mnohdy zaplatit v přepočtu i dvě stě korun. No, komu by pak nezhořklo i to nejlepší místní světlé pivo s názvem Egils (Gull, Premium, Sterkur) a Viking (Gylltur, Lager a Lite). Mezi vodkami pak vítězí Ursus. Ani Islandu se nevyhnuly zákazy (buďme rádi, že jsme Češi) a dovoz i prodej alkoholu řídí stát. Opět tedy platí, že alkohol vedou pouze vybrané obchody a restaurace. Místní specialitou je pak Brennivin – 40% nápoj vyráběný z brambor a anděliky, přezdívaný „Černá smrt“. Z nealkoholických nápojů jsou pak oblíbené velmi přeslazené limonády a taktéž přeslazená káva, po které, jak říká kamarád, lze plivat bonbóny rovnou do celofánu. Maltöl – národní nápoj podobný nealko pivu. …Ceny a zvyklosti…Jak jsem se již zmínila výše, navštívíte-li restauraci a navíc dopřejete-li si tam i sklenku či více sklenek alkoholu, budete odcházet s větrem v peněžence. Jediným kladem je, že již nemusíte schovávat drobné určené k spropitnému, to se zde totiž nedává. Jídlo v restauraci vás přibližně vyjde na 1800 ISK, hamburger cca na 1000 ISK, pivo minimálně na 500 ISK (100 ISK pořídíte přibližně za 29 Kč). Naopak v obchodech lze v porovnání s cenami v restauracích nakoupit za poměrně rozumnou cenu. Mezi předražené patří snad jen maso, ovoce a zelenina – která se musí dovážet – vyjma již zmíněného zelí a brambor. Nevím jak vy, ale já při návštěvě Islandu rozhodně nebudu riskovat a budu ve výběru rozhodně úzkoprsá :-). …Dobrou chuť…

Pokračovat na článek